19.6.2012 Den skalní
Dnešní den byl dnem výletovým. Vydali jsme se do Adršpašsko – Teplických skal. Vstát jsme museli opravdu brzy – budíček byl v půl sedmé, v sedm jsme již snídali se sbalenými věcmi a v půl osmé vyráželi na autobusovou zastávku. Autobusem jsme se dostali do Náchoda, přestoupili na vlak do Teplic nad Metují a tam znovu přestoupili na další vlak, kterým jsme dojeli do Adršpachu.
Už podle množství dětských skupin ve vlaku bylo jasné, že skalní město bude dost plné, což se nám potvrdilo u vstupní brány, kde čekaly davy na vstupenky. My jsme zatím využili času a zavítali do prodejny suvenýrů, kde jsme úspěšně utratili další část svého kapesného. Po zakoupení vstupenek a společné fotografii jsme vstoupili do skalního města – do Adršpašských skal. Všichni jsme byli uneseni krásou jezírka, všemožnými tvary skalních útvarů, potokem, pískem, rybami, hmyzem, rostlinami, mechy, … Každou chvilku někdo pronášel různorodé nadšené průpovídky. Pěkně jsme se courali, abychom si vše náležitě užili a tak jsme občas museli zastavit stranou a nechat projít „běžce“ – to byly skupiny, které (občas i s průvodcem) skalním městem skutečně jen prolétly. Každý v průvodci popsaný i nepopsaný skalní útvar jsme obdivovali a u gotické brány jsme vytvořili další společnou fotku. Hodně se nám líbily i oba vodopády, velmi nás zaujala různě barevná voda pod nimi, doteď se dohadujeme, co ji způsobuje. Za vodopády byl čas na jídlo a pak už přišly žebříky. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, … Běhali jsme po nich jako fretky. Jen trocha ohleduplnosti k ostatním návštěvníkům nám bohužel některým chyběla.
Přejitím Vlčí rokle jsme opustili skály Adršpašské a vstoupili do skal Teplických. Ty nejsou tak turisticky dokonalé, zato ale „přírodnější“. Nádherné bylo rašelinné jezírko, přes které jsme se museli dostat po povalových chodníčcích a občas trošku rozpadlých kládách. V jednom místě jsme objevili na cestě krásný bílý písek a do něj kreslili skály, které se nám nejvíc líbily. Na fotkách uvidíte potok s množstvím (pravděpodobně) pylu – ten jsme museli vyfotit, protože v nás probudil velkou fantazii – někdo v něm viděl ducha, jiný trilobita, …
Hodně zábavy jsme si užili u Stříbrného pramene, kde voda vyvěrala přímo ze země do mini jezírka a nás dost bavilo na prameny pokládat šišky a pak sledovat, jak se proud vody vytlačí a odnese pryč. Těsně před koncem Teplických skal jsme ještě odbočili na zříceninu hradu Střmen. Bylo potřeba vystoupat vzhůru po 300 schodech a byla to pěkná fuška! Rozhled do krajiny stál ale za všechnu vynaloženou námahu.
Po sestupu jsme zjistili, že máme na to, stihnout první možný vlak a tak jsme téměř doběhli na zastávku. Vlak měl čtvrt hodiny zpoždění. Paní průvodčí byla velmi laskavá, zavolala nám do Teplic, aby zjistila, zda přípoj, na který jsme měli původně tři minuty na přestup, bude čekat nebo ne. Měli jsme štěstí, čekal, takže jsme stihli i plánovaný autobus k nám domů. Díky tomu jsme dorazili k penzionu brzy a mohli si ještě skočit do bazénu. Bylo to na poslední chvíli, protože pět minut po příchodu začalo pršet. Naštěstí proběhly jen dvě nebo tři krátké přeháňky a zase se vyjasnilo.
To se nám hodilo, protože nás čekala slibovaná a toužebně očekávaná noční hra. Po večeři jsme se sešli nad deníčky a úkoly z cesty. Sbírali jsme nejrůznější semínka, uspořádali výstavy a zkoumali různé způsoby cestování semínek. Dokonce jsme si odvodili, co lidé pro sebe od rostlin odkoukali (letadla, padáky, suché zipy, …). Každá skupina si poté vyrobila z plastových vajíček (od kinder vajíček) zvukové pexeso z různých druhů semínek. Po zakreslení bodíků za jednotlivce i za týmy (které jsme bohatě prokládali zpíváním písniček z našeho deníčku) už nás čekala osmisměrka.
Slova, která jsme měli vyškrtat, jsme ale napsaná neměli – na ta jsme museli přijít. Byly to odpovědi na otázky, které se týkaly jak výletu do vojenské pevnosti Dobrošov, tak i dnešního výletu do skal. Upřímně, moc nám to nešlo. Nakonec jsme však zvítězili a vyluštili tajenku – „získej kouzelný amulet“. Amulety však byly v lese, chráněny světlem svíčky a dvěma strážci, kteří si je rozhodně nechtěli nechat vzít. Kdo se však nepozorovaně a neslyšně dokázal proplížit nočním lesem až k amuletům, mohl si jeden vzít a bezpečně se vrátit. Většina to zvládla bez ztráty života, někdo přišel o jeden, někdo dokonce o dva. Ale „nezemřel“ nikdo. S pozdní noční hodinou a se spoustou netradičních zážitků se nám naštěstí rychle usínalo. Doufejme taky, že spánek bude dlouhý.
Málem bychom zapomněli – k večeři byla skvělá svíčková.