16.6.2012 Den sopečný
Sobota byla ve znamení sopek a všeho, co s nimi souvisí. Ale pěkně od rána.
Ač po noční bojovce, děti ráno dlouho spát nevydržely. Takže už v sedm hodin vybíhaly hledat rozcvičková písmenka, aby z nich po skupinách sestavily co nejvíc slov. Po úklidu byla snídaně, obodování pořádku a už bylo načase začít první sopečnou aktivitou – modelováním sopečných ostrovů.
Jako základ nám posloužily lahve Coly light – to byly jícny sopek a z těsta, které jsme si sami vyrobili před odjezdem ve škole, jsme pak modelovali vše ostatní. I letos jsme se pustili do výroby triček, tentokrát technikou sítotisku, hotová je na nás uvidíte možná již zítra na výletě. Průběžně jsme vyplňovali a vybarvovali putovní deník a před obědem si zahráli vybiku.
Po skvělé polévce a výborné rýži se zapečeným kuřecím masem následoval polední klid, na jehož konci děti dostaly první pohledy. Je to smutné, ale letos již prohlédly taktiku pohledů neposlaných poštou. Co se dá dělat .
Zatímco včera jsme se vydali na průzkum severovýchodní části našeho okolí, dnes po obědě jsme se vypravili přesně na opačnou stranu. A viděli jsme větrné elektrárny. U jedné z nich jsme si vyzkoušeli další sopečnou aktivitu – zvuky sopky. Každý měl nachystaný nějaký přírodní hudební nástroj (od klacků přes kameny až po nejrůznější kombinace) a společně jsme dokázali sladit postupné zesilování zvuku probouzející se sopky.
V lese jsme si zahráli hru s tenisákem (směli jsme se po týmech pohybovat jen od stromu ke stromu, do kterého jsme se tenisákem strefili) a hru Martinky, kterou si pro nás připravila už ve Vraném a která se všem moc líbila. Marťo, díky.
Došli jsme se podívat na rozcestí, odkud by nám měl jet zítra autobus, pak jsme hráli placáka a nakonec zjistili, že cesta kreslená v mapě ve skutečnosti neexistuje. Naštěstí nejsme bábovky, takže jsme nejdříve prošli první luční džunglí, druhou lesní džunglí a třetí polní džunglí, abychom se dostali na cestu, kterou už jsme znali a mohli pokračovat po normálních cestách dál. Po návratu do penzionu a sprchování jsme se nadlábli nudlí s mákem (a děti si chodily přidávat) a oslavili Klárčiny narozeniny.
Poté už nás čekala dlouho očekávaná sopečná aktivita – výbuchy. Nikdo jsme se jich nemohli dočkat. Reakce zmiňované Coly light a bonbonů Mentos je opravdu velice výbušná . A zahráli jsme si i na následnou vlnu tsunami – naplnit stříkačkou vzdálený hrneček po okraj nebylo vůbec jednoduché. Ale děti to nevzdaly a tak slavily úspěchy. Všechny zaujala hra na schovávanou v podání druháků a tak jsme hráli taky.
Večer jsme si zaznamenali bodíky do soutěže skupin a zapsali dnešní den do deníčků. Po ukolébavce zalezly děti do postelí, ale rychlým nástupem spánku si nejsem jista . Vám však přejeme dobrou noc. Zítra se chystáme do vojenské pevnosti Dobrošov.