Celé pondělí se neslo ve znamení pavoučků, pavouků a pavučin. Ranní rozcvička doznala malé změny – z nasbíraných písmenek jsme dnes neskládali slova, ale celé věty. Jeden tým dokázal vytvořit pět smysluplných vět!

Po snídani, čtení a práci na další části putovní ho deníku jsme se hned pustili do skládání pavoučího puzzle. Nebylo to vůbec jednoduché, dlouho nám trvalo, než jsme vůbec zjistili, zda skládáme obrázek na výšku nebo na šířku, ale nakonec jsme se s tím statečně poprali a všechny skupiny obrázky složily a slepily (i když jsme se u toho krapet zhádali).

Abychom to vylepšili a spravili si náladu, vytvořili jsme si pavučinu dobrých vztahů v naší třídě. V kroužku jsme si navzájem házeli klubíčko vlny a u každého hodu řekli tomu druhému, co se nám na něm líbí. Vznikla opravdu krásná pavučina a navíc jsme zjistili, že toho dobrého je v nás víc a že bychom to mohli chtít častěji na druhých vidět.

A abychom se o pavoucích dozvěděli i něco nového, čekala nás další hra. Na různých místech kolem penzionu byly připravené cedulky s informacemi a naším cílem bylo se je po skupinách vždy naučit, doběhnout ke svému písaři a tomu vše nadiktovat. Čím přesnější  zápis, tím více bodíků.

Ještě před obědem jsme si vyzkoušeli chodit jako pavouci po pavučině – nesměli jsme položit ani nohu ani ruku jinam než na vlákno pavučiny. Styly byly bezesporu velice zajímavé a originální.

K obědu jsme dnes měli opět výbornou polévku a knedlo vepřo zelo. Po poledním klidu jsme se proměnili v šikovné mouchy a dostali za úkol prolézt pavučinou, aniž bychom vzbudili pavouka (toho představoval zvoneček zavěšený na pavučině). Úkol to byl velice náročný, protože každé oko pavučiny směla každá skupina použít jen jednou a pokud jsme nedomysleli taktiku, nezbylo nám, než ty nejtěžší z nás prosoukávat pěkně vysoko nad zemí. Ale zvládli jsme to nakonec úplně všichni.

Po pavučině následoval trénink na kroket – zkoušeli jsme si, jak co nejlépe projet jednotlivými brankami a zjistili jsme, že to vůbec není jednoduché.

Po oslavě Kájiných narozenin přišel toužebně očekávaný okamžik – mohli jsme do bazénu! Sice nebyl ještě úplně napuštěný, ale o to víc jsme si to v něm možná užili, protože jsme všude bohatě stačili a tak jsme si dokonce zahráli přehazovanou!

Poslední pavoučí úkol dnešního dne přišel na řadu těsně před večeří (výborná krupička, kterou si většina chodila přidávat, někteří i dvakrát) a tím byl průzkum skutečných pavouků a pavučin. Dostali jsme lupy kelímkové i klasické a vydali se na lov. Bylo až neuvěřitelné, jak moc nás to bavilo. Nakonec jsme všechno i krásně nakreslili.

Po večeři a napsání deníčků za dnešní den jsme se vydali do lesa na dříví, abychom si mohli večer udělat táborák a hrát a zpívat u ohně. Večerku jsme však příliš neprotahovali, protože zítra ráno vstáváme brzy brzičko a vyrážíme na autobus, abychom si užili další výletový den, tentokrát do Teplicko-Adršpašských skal.